svolení

See also: svoleni

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvolɛɲiː]

Etymology 1

From svolit +‎ -ní.

Noun

svolení n

1. verbal noun of svolit
2. permission, consent, agreement

   dostat svolení ― to get permission

Declension

Declension of svolení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	svolení	svolení
genitive	svolení	svolení
dative	svolení	svolením
accusative	svolení	svolení
vocative	svolení	svolení
locative	svolení	svoleních
instrumental	svolením	svoleními

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Adjective

svolení

1. animate masculine nominative plural of svolený

Further reading

• svolení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• svolení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• svolení in Internetová jazyková příručka