čumět

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃumɲɛt]

Verb

čumět impf

1. (vulgar) to gawk
2. (vulgar) to ogle

   Co čumíš? ― What do you think you're looking at?

Conjugation

Conjugation

Infinitive	čumět, čuměti	Active adjective	čumějící, čumící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	čumím	čumíme	—	čumme
2nd person	čumíš	čumíte	čum	čumte
3rd person	čumí	čumí, čumějí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive čumět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	čuměl	čuměli	—	—
masculine inanimate		čuměly		—
feminine	čuměla		—
neuter	čumělo	čuměla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	čuměje, čumě	—
feminine + neuter singular	čumějíc, čumíc	—
plural	čumějíce, čumíce	—

Synonyms

• civět
• okounět
• čučet
• zevlovat

Derived terms

• očumovat

 

Further reading

• čuměti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• čumět in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989