chlubit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]

Etymology

[edit]

Inherited from Old Czech chlubiti sě, from Proto-Slavic *xъlbiti. Cognate to Polish chełpić.

Pronunciation

[edit]

Verb

[edit]

chlubit impf

  1. (reflexive with se) to boast, to brag, to show off
    Chlubil se kamarádům svými novými bruslemi.
    He was showing off his new skates to his friends.

Conjugation

[edit]
[edit]

See also

[edit]

Further reading

[edit]
  • chlubiti se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • chlubiti se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • chlubit in Internetová jazyková příručka