dědic

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dědiťь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛɟɪt͡s]

Noun

dědic m anim (feminine dědička, related adjective dědický)

1. heir (of property)
2. heir (of title or office)

Declension

Declension of dědic (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	dědic	dědicové, dědici
genitive	dědice	dědiců
dative	dědicovi, dědici	dědicům
accusative	dědice	dědice
vocative	dědici	dědicové, dědici
locative	dědicovi, dědici	dědicích
instrumental	dědicem	dědici

Further reading

• dědic in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dědic in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dědic in Internetová jazyková příručka