dřín

See also: drin, Drin, and drîn

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dřien, from Proto-Slavic *dernъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdr̝iːn]
• Hyphenation: dřín

Noun

dřín m inan

1. dogwood (Cornus)

   Synonyms: dřínovec, svída

Declension

Declension of dřín (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	dřín	dříny
genitive	dřínu	dřínů
dative	dřínu	dřínům
accusative	dřín	dříny
vocative	dříne	dříny
locative	dříně, dřínu	dřínech
instrumental	dřínem	dříny

Further reading

• dřín in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dřín in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dřín in Internetová jazyková příručka