důstojnictvo

Czech

Etymology

From důstojník (“officer”) +‎ -ctvo.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈduːstojɲɪt͡stvo]
• Rhymes: -ɪtstvo
• Hyphenation: dů‧stoj‧nic‧tvo

Noun

důstojnictvo n (collective, singular only)

1. officers (officers considered collectively)

Declension

Declension of důstojnictvo (sg-only hard neuter)

	singular
nominative	důstojnictvo
genitive	důstojnictva
dative	důstojnictvu
accusative	důstojnictvo
vocative	důstojnictvo
locative	důstojnictvu
instrumental	důstojnictvem

Related terms

• důstojenství n
• důstojník m anim
• důstojnost f
• důstojný

 

Further reading

• důstojnictvo in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• důstojnictvo in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• důstojnictvo in Internetová jazyková příručka