kouřit

See also: kourit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kúřiti, from Proto-Slavic *kuriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯r̝ɪt]

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -our̝ɪt

Verb

kouřit impf (perfective zakouřit)

1. to smoke (to deliberately inhale smoke)

   Synonym: hulit

2. (colloquial) to smoke (to give off smoke)

   Synonyms: čadit, dýmat, hulit

3. (colloquial) to give a blowjob

   Synonym: hulit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kouřit, kouřiti	Active adjective	kouřící
Verbal noun	kouření	Passive adjective	kouřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kouřím	kouříme	—	kuřme
2nd person	kouříš	kouříte	kuř	kuřte
3rd person	kouří	kouří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kouřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kouřil	kouřili	kouřen	kouřeni
masculine inanimate		kouřily		kouřeny
feminine	kouřila		kouřena
neuter	kouřilo	kouřila	kouřeno	kouřena

Transgressives	present	past
masculine singular	kouře	—
feminine + neuter singular	kouříc	—
plural	kouříce	—

Related terms

verbs

• dokouřit
• nakouřit
• odkouřit
• okouřit
• pokouřit
• prokouřit
• rozkouřit
• vykouřit
• zakouřit

 

nouns

• kouř
• kouření
• kuřák
• kuřivo

 

Further reading

• kouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kouřit in Internetová jazyková příručka