krajnice

Czech

Etymology

From kraj +‎ -nice.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkrajɲɪt͡sɛ]

Noun

krajnice f

1. shoulder (part of a road where drivers may stop in an emergency)

Declension

Declension of krajnice (soft feminine)

	singular	plural
nominative	krajnice	krajnice
genitive	krajnice	krajnic
dative	krajnici	krajnicím
accusative	krajnici	krajnice
vocative	krajnice	krajnice
locative	krajnici	krajnicích
instrumental	krajnicí	krajnicemi

Related terms

• kraj

 

Further reading

• krajnice in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• krajnice in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• krajnice in Internetová jazyková příručka