osobitý

Czech

Etymology

From osoba +‎ -itý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosobɪtiː]

Adjective

osobitý

1. distinctive (of a person)

Declension

Declension of osobitý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	osobitý		osobitá	osobité
genitive	osobitého		osobité	osobitého
dative	osobitému		osobité	osobitému
accusative	osobitého	osobitý	osobitou	osobité
locative	osobitém		osobité	osobitém
instrumental	osobitým		osobitou	osobitým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	osobití	osobité		osobitá
genitive	osobitých
dative	osobitým
accusative	osobité			osobitá
locative	osobitých
instrumental	osobitými

Further reading

• osobitý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• osobitý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• osobitý in Internetová jazyková příručka