otřít

Czech

Etymology

From o- +‎ třít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotr̝̊iːt]

Verb

otřít pf (imperfective otírat)

1. to wipe, to mop

   Otřel si rukávem pot z čela.

   He wiped the sweat from his brow with his sleeve.

2. (reflexive with se) to brush (against), to graze

   Otřela se o zeď.

   She brushed against the wall.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	otřít, otříti	Active adjective	otřevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	otřu	otřeme	—	otřeme
2nd person	otřeš	otřete	otři	otřete
3rd person	otře	otřou	—	—

The verb otřít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	otřel	otřeli	otřen	otřeni
masculine inanimate		otřely		otřeny
feminine	otřela		otřena
neuter	otřelo	otřela	otřeno	otřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	otřev
feminine + neuter singular	—	otřevši
plural	—	otřevše

Further reading

• otříti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• otříti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• otřít in Internetová jazyková příručka