procvičit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
procvičit pf (imperfective procvičovat)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | procvičit, procvičiti | Active adjective | procvičivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | procvičení | Passive adjective | procvičený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | procvičím | procvičíme | — | procvičme |
| 2nd person | procvičíš | procvičíte | procvič | procvičte |
| 3rd person | procvičí | procvičí | — | — |
| The verb procvičit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | procvičil | procvičili | procvičen | procvičeni |
| masculine inanimate | procvičily | procvičeny | ||
| feminine | procvičila | procvičena | ||
| neuter | procvičilo | procvičila | procvičeno | procvičena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | procvičiv |
| feminine + neuter singular | — | procvičivši |
| plural | — | procvičivše |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- procvičiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- procvičiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- procvičit in Internetová jazyková příručka