prospěch

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech prospěch. Deverbal from prospět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprospjɛx]

• Audio

  (file)

Noun

prospěch m inan

1. profit, benefit

   Bylo mu to ku prospěchu. ― It was to his profit/benefit.

2. school results, grades

Declension

Declension of prospěch (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	prospěch	prospěchy
genitive	prospěchu	prospěchů
dative	prospěchu	prospěchům
accusative	prospěch	prospěchy
vocative	prospěchu	prospěchy
locative	prospěchu	prospěších
instrumental	prospěchem	prospěchy

Derived terms

• prospěchář
• prospěšný

 

Further reading

• prospěch in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• prospěch in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• prospěch in Internetová jazyková příručka