stříkat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech stříkati. Possibly related to strkat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstr̝̊iːkat]

Verb

stříkat impf (perfective stříknout or postříkat)

1. to splatter, to splash (to disperse a fluid suddenly)
2. to splatter (to cause something to splatter)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	stříkat, stříkati	Active adjective	stříkající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	stříkám	stříkáme	—	stříkejme
2nd person	stříkáš	stříkáte	stříkej	stříkejte
3rd person	stříká	stříkají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive stříkat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	stříkal	stříkali	stříkán	stříkáni
masculine inanimate		stříkaly		stříkány
feminine	stříkala		stříkána
neuter	stříkalo	stříkala	stříkáno	stříkána

Transgressives	present	past
masculine singular	stříkaje	—
feminine + neuter singular	stříkajíc	—
plural	stříkajíce	—

Related terms

adjectives

• stříkaný
• stříkatelný

 

nouns

• střik
• stříkačka
• stříkanec
• stříkání

 

verbs

• vystříkat
• vystříknout

 

Further reading

• stříkati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• stříkati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• stříkat in Internetová jazyková příručka