zvoník

See also: zvonik

Czech

Etymology

From zvon (“bell”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzvoɲiːk]
• Hyphenation: zvo‧ník

Noun

zvoník m anim (feminine zvonice)

1. bell ringer

Declension

Declension of zvoník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	zvoník	zvoníci
genitive	zvoníka	zvoníků
dative	zvoníkovi, zvoníku	zvoníkům
accusative	zvoníka	zvoníky
vocative	zvoníku	zvoníci
locative	zvoníkovi, zvoníku	zvonících
instrumental	zvoníkem	zvoníky

Related terms

• zvon
• zvonař
• zvonivý

 

Further reading

• zvoník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zvoník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zvoník in Internetová jazyková příručka