jmenovitý

Czech

Etymology

From jmenovat +‎ -itý. Compare Polish mianowity.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjmɛnovɪtiː]

Adjective

jmenovitý

1. nominal

Declension

Declension of jmenovitý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	jmenovitý		jmenovitá	jmenovité
genitive	jmenovitého		jmenovité	jmenovitého
dative	jmenovitému		jmenovité	jmenovitému
accusative	jmenovitého	jmenovitý	jmenovitou	jmenovité
locative	jmenovitém		jmenovité	jmenovitém
instrumental	jmenovitým		jmenovitou	jmenovitým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	jmenovití	jmenovité		jmenovitá
genitive	jmenovitých
dative	jmenovitým
accusative	jmenovité			jmenovitá
locative	jmenovitých
instrumental	jmenovitými

Further reading

• jmenovitý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• jmenovitý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• jmenovitý in Internetová jazyková příručka