kočovník

Czech

Etymology

From kočovat (“to nomadize”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkot͡ʃovɲiːk]
• Rhymes: -ovɲiːk
• Hyphenation: ko‧čov‧ník

Noun

kočovník m anim (feminine kočovnice, related adjective kočovnický)

1. nomad

   Synonym: nomád

Declension

Declension of kočovník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	kočovník	kočovníci
genitive	kočovníka	kočovníků
dative	kočovníkovi, kočovníku	kočovníkům
accusative	kočovníka	kočovníky
vocative	kočovníku	kočovníci
locative	kočovníkovi, kočovníku	kočovnících
instrumental	kočovníkem	kočovníky

Related terms

• kočovat
• kočovnický
• kočovný

 

Further reading

• kočovník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kočovník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kočovník in Internetová jazyková příručka