oběsit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *oběsiti (< *ob(ъ)-věsiti).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobjɛsɪt]

Verb

oběsit pf

1. (transitive) to hang (to execute)
2. (reflexive with se) to hang (oneself)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	oběsit, oběsiti	Active adjective	oběsivší
Verbal noun	oběšení	Passive adjective	oběšený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	oběsím	oběsíme	—	oběsme
2nd person	oběsíš	oběsíte	oběs	oběste
3rd person	oběsí	oběsí	—	—

The verb oběsit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	oběsil	oběsili	oběšen	oběšeni
masculine inanimate		oběsily		oběšeny
feminine	oběsila		oběšena
neuter	oběsilo	oběsila	oběšeno	oběšena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	oběsiv
feminine + neuter singular	—	oběsivši
plural	—	oběsivše

Derived terms

• oběšenec
• oběšení

 

Further reading

• “oběsiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “oběsiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “oběsit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)