odsunout

Czech

Etymology

From od- +‎ sunout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotsunou̯t]
• Hyphenation: od‧su‧nout

Verb

odsunout pf (imperfective odsunovat)

1. to push away, to shunt (to divert to a less important place, position, or state)
2. to put off, to delay, to postpone

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odsunout, odsunouti	Active adjective	odsunoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odsunu	odsuneme	—	odsuňme
2nd person	odsuneš	odsunete	odsuň	odsuňte
3rd person	odsune	odsunou	—	—

The verb odsunout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odsunul	odsunuli	odsunut	odsunuti
masculine inanimate		odsunuly		odsunuty
feminine	odsunula		odsunuta
neuter	odsunulo	odsunula	odsunuto	odsunuta

Transgressives	present	past
masculine singular	odsuna	—
feminine + neuter singular	odsunouc	—
plural	odsunouce	—

Related terms

• odsun

 

Further reading

• odsunouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• odsunouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• odsunout in Internetová jazyková příručka