ojedinělý

Czech

Etymology

jediný

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈojɛɟɪɲɛliː]

Adjective

ojedinělý (adverb ojediněle)

1. isolated, sporadic (rare and scattered in occurrence)

   ojedinělý případ ― isolated case

Declension

Declension of ojedinělý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	ojedinělý		ojedinělá	ojedinělé
genitive	ojedinělého		ojedinělé	ojedinělého
dative	ojedinělému		ojedinělé	ojedinělému
accusative	ojedinělého	ojedinělý	ojedinělou	ojedinělé
locative	ojedinělém		ojedinělé	ojedinělém
instrumental	ojedinělým		ojedinělou	ojedinělým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	ojedinělí	ojedinělé		ojedinělá
genitive	ojedinělých
dative	ojedinělým
accusative	ojedinělé			ojedinělá
locative	ojedinělých
instrumental	ojedinělými

Derived terms

noun

• ojedinělost

 

See also

• sporadický

Further reading

• ojedinělý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ojedinělý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ojedinělý in Internetová jazyková příručka