otčím

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech otčím, from Proto-Slavic *otьčimъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈott͡ʃiːm]
• Hyphenation: ot‧čím

Noun

otčím m anim

1. stepfather

Declension

Declension of otčím (hard masculine animate)

	singular	plural
nominative	otčím	otčímové
genitive	otčíma	otčímů
dative	otčímovi, otčímu	otčímům
accusative	otčíma	otčímy
vocative	otčíme	otčímové
locative	otčímovi, otčímu	otčímech
instrumental	otčímem	otčímy

See also

• macecha f

Further reading

• otčím in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• otčím in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• otčím in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Alternative forms

• otčim, očím, očim, očsím

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *otьčimъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈott͡ʃiːm/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈott͡ʃiːm/

Noun

otčím m pers

1. stepfather

Declension

Declension of otčím (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	otčím	otčímy	otčími, otčímové
genitive	otčíma	otčímú	otčímóv
dative	otčímu, otčímovi	otčímoma	otčímóm
accusative	otčíma	otčímy	otčímy
vocative	otčíme	otčímy	otčími, otčímové
locative	otčímu, otčímovi	otčímú	otčímiech
instrumental	otčímem	otčímoma	otčímy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: otčím

See also

• macecha f

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “otčím”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění