předklonit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
předklonit pf (imperfective předklánět)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | předklonit, předkloniti | Active adjective | předklonivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | předklonění | Passive adjective | předkloněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | předkloním | předkloníme | — | předkloňme |
| 2nd person | předkloníš | předkloníte | předkloň | předkloňte |
| 3rd person | předkloní | předkloní | — | — |
| The verb předklonit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | předklonil | předklonili | předkloněn | předkloněni |
| masculine inanimate | předklonily | předkloněny | ||
| feminine | předklonila | předkloněna | ||
| neuter | předklonilo | předklonila | předkloněno | předkloněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | předkloniv |
| feminine + neuter singular | — | předklonivši |
| plural | — | předklonivše |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- předkloniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- předkloniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- předklonit in Internetová jazyková příručka