pocukrovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
pocukrovat pf (imperfective cukrovat)
Conjugation[edit]
Conjugation
Infinitive | pocukrovat, pocukrovati | Active adjective | pocukrovavší |
---|---|---|---|
Verbal noun | pocukrování | Passive adjective | pocukrovaný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | pocukruji, pocukruju (coll.) |
pocukrujeme | — | pocukrujme |
2nd person | pocukruješ | pocukrujete | pocukruj | pocukrujte |
3rd person | pocukruje | pocukrují, pocukrujou (coll.) |
— | — |
The verb pocukrovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | pocukroval | pocukrovali | pocukrován | pocukrováni |
masculine inanimate | pocukrovaly | pocukrovány | ||
feminine | pocukrovala | pocukrována | ||
neuter | pocukrovalo | pocukrovala | pocukrováno | pocukrována |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | pocukrovav |
feminine + neuter singular | — | pocukrovavši |
plural | — | pocukrovavše |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- pocukrovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- pocukrovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- pocukrovat in Internetová jazyková příručka