polekat

Czech

Etymology

From po- +‎ lekat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpolɛkat]

Verb

polekat pf

1. to scare (to frighten)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	polekat, polekati	Active adjective	polekavší
Verbal noun	polekání	Passive adjective	polekaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	polekám	polekáme	—	polekejme
2nd person	polekáš	polekáte	polekej	polekejte
3rd person	poleká	polekají	—	—

The verb polekat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	polekal	polekali	polekán	polekáni
masculine inanimate		polekaly		polekány
feminine	polekala		polekána
neuter	polekalo	polekala	polekáno	polekána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	polekav
feminine + neuter singular	—	polekavši
plural	—	polekavše

Further reading

• “polekati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “polekati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “polekat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)