protihráč

Czech

Etymology

From proti- +‎ hráč (“player”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprocɪɦraːt͡ʃ]

Noun

protihráč m anim

1. opponent

Declension

Declension of protihráč (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	protihráč	protihráči
genitive	protihráče	protihráčů
dative	protihráčovi, protihráči	protihráčům
accusative	protihráče	protihráče
vocative	protihráči	protihráči
locative	protihráčovi, protihráči	protihráčích
instrumental	protihráčem	protihráči

Further reading

• protihráč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• protihráč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989