rozklíčovat

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

From roz- +‎ klíč +‎ -ovat.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈroskliːt͡ʃovat]

Verb[edit]

rozklíčovat pf (imperfective rozklíčovávat)

  1. (transitive) to decrypt, to solve
    Synonyms: rozluštit, odhalit, rozšifrovat, vyřešit, vyjasnit, ozřejmit

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive rozklíčovat, rozklíčovati Active adjective rozklíčovavší
Verbal noun rozklíčování Passive adjective rozklíčovaný
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person rozklíčuji,
rozklíčuju (coll.)		 rozklíčujeme — rozklíčujme
2nd person rozklíčuješ rozklíčujete rozklíčuj rozklíčujte
3rd person rozklíčuje rozklíčují,
rozklíčujou (coll.)		 — —
The verb rozklíčovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate rozklíčoval rozklíčovali rozklíčován rozklíčováni
masculine inanimate rozklíčovaly rozklíčovány
feminine rozklíčovala rozklíčována
neuter rozklíčovalo rozklíčovala rozklíčováno rozklíčována
Transgressives present past
masculine singular — rozklíčovav
feminine + neuter singular — rozklíčovavši
plural — rozklíčovavše

Further reading[edit]

Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=rozklíčovat&oldid=76726311"