slídit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Inherited from Proto-Slavic *slěditi.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
slídit ?
- to spy (to act as a spy)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | slídit, slíditi | Active adjective | slídící, slídivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | slídím | slídíme | — | sliďme |
| 2nd person | slídíš | slídíte | sliď | sliďte |
| 3rd person | slídí | slídí | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive slídit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | slídil | slídili | — | — |
| masculine inanimate | slídily | — | ||
| feminine | slídila | — | ||
| neuter | slídilo | slídila | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | slídě | slídiv |
| feminine + neuter singular | slídíc | slídivši |
| plural | slídíce | slídivše |
Further reading[edit]
- slíditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- slíditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- slídit in Internetová jazyková příručka