svědčit

Czech

Etymology

From svědek +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvjɛt͡ʃɪt]

Verb

svědčit impf

1. to testify, to bear witness

   svědčit proti někomu ― to testify against someone

Conjugation

Conjugation

Infinitive	svědčit, svědčiti	Active adjective	svědčící
Verbal noun	svědčení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	svědčím	svědčíme	—	svědčeme, svědčme
2nd person	svědčíš	svědčíte	svědči, svědč	svědčete, svědčte
3rd person	svědčí	svědčí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive svědčit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	svědčil	svědčili	—	—
masculine inanimate		svědčily		—
feminine	svědčila		—
neuter	svědčilo	svědčila	svědčeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	svědče	—
feminine + neuter singular	svědčíc	—
plural	svědčíce	—

Derived terms

• dosvědčit
• osvědčit
• přesvědčit
• svědectví
• svědek
• usvědčit
• vysvědčit

 

Further reading

• svědčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• svědčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• svědčit in Internetová jazyková příručka