ubičovat

Czech

Etymology

From u- +‎ bičovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈubɪt͡ʃovat]

Verb

ubičovat pf

1. to flog to death, to whip to death

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ubičovat, ubičovati	Active adjective	ubičující
Verbal noun	ubičování	Passive adjective	ubičovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ubičuji, ubičuju (coll.)	ubičujeme	—	ubičujme
2nd person	ubičuješ	ubičujete	ubičuj	ubičujte
3rd person	ubičuje	ubičují, ubičujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ubičovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ubičoval	ubičovali	ubičován	ubičováni
masculine inanimate		ubičovaly		ubičovány
feminine	ubičovala		ubičována
neuter	ubičovalo	ubičovala	ubičováno	ubičována

Transgressives	present	past
masculine singular	ubičuje	—
feminine + neuter singular	ubičujíc	—
plural	ubičujíce	—

Hypernyms

• zabít

Related terms

verbs

• bičovat
• vybičovat
• zbičovat

 

Further reading

• ubičovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ubičovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989