vynalézavý

Czech

Etymology

From vynález +‎ -avý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪnalɛːzaviː]

Adjective

vynalézavý

1. inventive (skilful at inventing)

Declension

Declension of vynalézavý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	vynalézavý		vynalézavá	vynalézavé
genitive	vynalézavého		vynalézavé	vynalézavého
dative	vynalézavému		vynalézavé	vynalézavému
accusative	vynalézavého	vynalézavý	vynalézavou	vynalézavé
locative	vynalézavém		vynalézavé	vynalézavém
instrumental	vynalézavým		vynalézavou	vynalézavým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	vynalézaví	vynalézavé		vynalézavá
genitive	vynalézavých
dative	vynalézavým
accusative	vynalézavé			vynalézavá
locative	vynalézavých
instrumental	vynalézavými

Derived terms

• vynalézavost f

 

Further reading

• vynalézavý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vynalézavý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vynalézavý in Internetová jazyková příručka