vyslýchat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Inherited from Old Czech vyslýchati.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
vyslýchat impf (perfective vyslechnout)
- to interrogate, to question
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | vyslýchat, vyslýchati | Active adjective | vyslýchající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyslýchání | Passive adjective | vyslýchaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyslýchám | vyslýcháme | — | vyslýchejme |
| 2nd person | vyslýcháš | vyslýcháte | vyslýchej | vyslýchejte |
| 3rd person | vyslýchá | vyslýchají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vyslýchat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyslýchal | vyslýchali | vyslýchán | vyslýcháni |
| masculine inanimate | vyslýchaly | vyslýchány | ||
| feminine | vyslýchala | vyslýchána | ||
| neuter | vyslýchalo | vyslýchala | vyslýcháno | vyslýchána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | vyslýchaje | — |
| feminine + neuter singular | vyslýchajíc | — |
| plural | vyslýchajíce | — |
Related terms[edit]
- výslech m
Further reading[edit]
- vyslýchati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyslýchati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vyslýchat in Internetová jazyková příručka