zaútočit

Czech

Etymology

From za- +‎ útočit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzauːtot͡ʃɪt]

• Audio

  (file)

• Rhymes: -otʃɪt

Verb

zaútočit pf (imperfective útočit)

1. to attack, to launch an attack

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zaútočit, zaútočiti	Active adjective	zaútočící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zaútočím	zaútočíme	—	zaútočme
2nd person	zaútočíš	zaútočíte	zaútoč	zaútočte
3rd person	zaútočí	zaútočí	—	—

The verb zaútočit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zaútočil	zaútočili	zaútočen	zaútočeni
masculine inanimate		zaútočily		zaútočeny
feminine	zaútočila		zaútočena
neuter	zaútočilo	zaútočila	zaútočeno	zaútočena

Transgressives	present	past
masculine singular	zaútoče	—
feminine + neuter singular	zaútočíc	—
plural	zaútočíce	—

Further reading

• zaútočiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zaútočiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zaútočit in Internetová jazyková příručka