řidič

See also: ridic and řídíc

Czech

Etymology

From řídit +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɪɟɪt͡ʃ]

Noun

řidič m anim (feminine řidička)

1. driver (person)

Declension

Declension of řidič (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	řidič	řidiči
genitive	řidiče	řidičů
dative	řidičovi, řidiči	řidičům
accusative	řidiče	řidiče
vocative	řidiči	řidiči
locative	řidičovi, řidiči	řidičích
instrumental	řidičem	řidiči

Derived terms

• řidička f
• řidičský

 

Related terms

• řídit
• řízení n

 

Further reading

• řidič in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• řidič in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• řidič in Internetová jazyková příručka