kloboučník

Czech

Etymology

From klobouk (“hat”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklobou̯t͡ʃɲiːk]
• Hyphenation: klo‧bouč‧ník

Noun

kloboučník m anim (feminine kloboučnice)

1. hatter (person who makes, sells, or repairs hats)

Declension

Declension of kloboučník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	kloboučník	kloboučníci
genitive	kloboučníka	kloboučníků
dative	kloboučníkovi, kloboučníku	kloboučníkům
accusative	kloboučníka	kloboučníky
vocative	kloboučníku	kloboučníci
locative	kloboučníkovi, kloboučníku	kloboučnících
instrumental	kloboučníkem	kloboučníky

Derived terms

• kloboučnický
• kloboučnictví
• klobouk
• kloboukový

 

Further reading

• kloboučník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kloboučník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kloboučník in Internetová jazyková příručka