krotitel

Czech

Etymology

From krotit (“to tame”) +‎ -tel.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkrocɪtɛl]
• Rhymes: -ɪtɛl
• Hyphenation: kro‧ti‧tel

Noun

krotitel m anim (feminine krotitelka, related adjective krotitelský)

1. tamer

Declension

Declension of krotitel (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	krotitel	krotitelé
genitive	krotitele	krotitelů
dative	krotitelovi, krotiteli	krotitelům
accusative	krotitele	krotitele
vocative	krotiteli	krotitelé
locative	krotitelovi, krotiteli	krotitelích
instrumental	krotitelem	krotiteli

Related terms

• krocení n
• krotit impf
• krotký

 

Further reading

• krotitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• krotitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• krotitel in Internetová jazyková příručka