mocný

See also: mocny, mócny, and mòcny

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech mocný, from Proto-Slavic *moťьnъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmot͡sniː]
• Hyphenation: moc‧ný

Adjective

mocný (comparative mocnější, superlative nejmocnější, adverb mocně)

1. powerful, mighty

   být mocen něčeho (dated)

   to control something

Declension

Declension of mocný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	mocný		mocná	mocné
genitive	mocného		mocné	mocného
dative	mocnému		mocné	mocnému
accusative	mocného	mocný	mocnou	mocné
locative	mocném		mocné	mocném
instrumental	mocným		mocnou	mocným
short	mocen		mocna	mocno
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	mocní	mocné		mocná
genitive	mocných
dative	mocným
accusative	mocné			mocná
locative	mocných
instrumental	mocnými
short	mocni	mocny		mocna

Derived terms

• mocnář m
• mocnit
• mocnost f

 

Related terms

• nemocný m

 

Further reading

• mocný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mocný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mocný in Internetová jazyková příručka