obořit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech obořiti. By surface analysis, o- +‎ bořit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobor̝ɪt]

Verb

obořit pf

1. (reflexive with se) to snap, to lash out

   Synonym: osopit se

   Obořil se na všechny zevlouny. ― He snarled at all gapers.

   Hlídač se obořil na tuláka. ― The watchman snapped at the tramp.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obořit, obořiti	Active adjective	obořivší
Verbal noun	oboření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obořím	oboříme	—	obořme
2nd person	oboříš	oboříte	oboř	obořte
3rd person	oboří	oboří	—	—

The verb obořit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	obořil	obořili	obořen	obořeni
masculine inanimate		obořily		obořeny
feminine	obořila		obořena
neuter	obořilo	obořila	obořeno	obořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	obořiv
feminine + neuter singular	—	obořivši
plural	—	obořivše

Further reading

• obořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• obořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• obořit in Internetová jazyková příručka