osvědčený

Czech

Etymology

From osvědčit +‎ -ený.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosvjɛt͡ʃɛniː]

Adjective

osvědčený

1. time-tested, proven

   osvědčený recept ― (please add an English translation of this usage example)

   osvědčený postup ― (please add an English translation of this usage example)

Declension

Declension of osvědčený (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	osvědčený		osvědčená	osvědčené
genitive	osvědčeného		osvědčené	osvědčeného
dative	osvědčenému		osvědčené	osvědčenému
accusative	osvědčeného	osvědčený	osvědčenou	osvědčené
locative	osvědčeném		osvědčené	osvědčeném
instrumental	osvědčeným		osvědčenou	osvědčeným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	osvědčení	osvědčené		osvědčená
genitive	osvědčených
dative	osvědčeným
accusative	osvědčené			osvědčená
locative	osvědčených
instrumental	osvědčenými

Further reading

• osvědčený in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• osvědčený in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989