politovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]politovat pf (imperfective litovat)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | politovat, politovati | Active adjective | politovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | politování | Passive adjective | politovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | polituji, polituju (coll.) |
politujeme | — | politujme |
| 2nd person | polituješ | politujete | polituj | politujte |
| 3rd person | polituje | politují, politujou (coll.) |
— | — |
| The verb politovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | politoval | politovali | politován | politováni |
| masculine inanimate | politovaly | politovány | ||
| feminine | politovala | politována | ||
| neuter | politovalo | politovala | politováno | politována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | politovav |
| feminine + neuter singular | — | politovavši |
| plural | — | politovavše |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- politovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- politovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- politovat in Internetová jazyková příručka