pospíšit

Czech

Etymology

From po- +‎ spěchat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpospiːʃɪt]

Verb

pospíšit pf (imperfective pospíchat)

1. (reflexive with si) to hurry up
2. (reflexive with si) to hasten, to hurry (to do something)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pospíšit, pospíšiti	Active adjective	pospěchavší
Verbal noun	pospěchání	Passive adjective	pospěchaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pospěchám	pospěcháme	—	pospěchejme
2nd person	pospěcháš	pospěcháte	pospěchej	pospěchejte
3rd person	pospěchá	pospěchají	—	—

The verb pospíšit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pospěchal	pospěchali	pospěchán	pospěcháni
masculine inanimate		pospěchaly		pospěchány
feminine	pospěchala		pospěchána
neuter	pospěchalo	pospěchala	pospěcháno	pospěchána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pospěchav
feminine + neuter singular	—	pospěchavši
plural	—	pospěchavše

Further reading

• pospíšiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• pospíšit in Internetová jazyková příručka