rozklíčovat

Czech

Etymology

From roz- +‎ klíč +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈroskliːt͡ʃovat]

Verb

rozklíčovat pf (imperfective rozklíčovávat)

1. (transitive) to decrypt, to solve

   Synonyms: rozluštit, odhalit, rozšifrovat, vyřešit, vyjasnit, ozřejmit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozklíčovat, rozklíčovati	Active adjective	rozklíčovavší
Verbal noun	rozklíčování	Passive adjective	rozklíčovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozklíčuji, rozklíčuju (coll.)	rozklíčujeme	—	rozklíčujme
2nd person	rozklíčuješ	rozklíčujete	rozklíčuj	rozklíčujte
3rd person	rozklíčuje	rozklíčují, rozklíčujou (coll.)	—	—

The verb rozklíčovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozklíčoval	rozklíčovali	rozklíčován	rozklíčováni
masculine inanimate		rozklíčovaly		rozklíčovány
feminine	rozklíčovala		rozklíčována
neuter	rozklíčovalo	rozklíčovala	rozklíčováno	rozklíčována

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozklíčovav
feminine + neuter singular	—	rozklíčovavši
plural	—	rozklíčovavše

Further reading

• rozklíčovat in Internetová jazyková příručka