бѣлота

Old East Slavic

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *bělota.

Pronunciation

• (ca. 9^th CE) IPA^(key): /beːlɔtɑ/
• (ca. 11^th CE) IPA^(key): /bʲeːlɔta/
• (ca. 13^th CE) IPA^(key): /bʲeːlɔta/
• Hyphenation: бѣ‧ло‧та

Noun

бѣлота (bělota) f

1. whiteness

Declension

Declension of бѣлота (hard a-stem)

	Singular	Dual	Plural
Nominative	бѣлота bělota	бѣлотѣ bělotě	бѣлотꙑ běloty
Genitive	бѣлотꙑ běloty	бѣлоту bělotu	бѣлотъ bělotŭ
Dative	бѣлотѣ bělotě	бѣлотама bělotama	бѣлотамъ bělotamŭ
Accusative	бѣлотѫ bělotǫ	бѣлотѣ bělotě	бѣлотꙑ běloty
Instrumental	бѣлотоѭ bělotojǫ	бѣлотама bělotama	бѣлотами bělotami
Locative	бѣлотѣ bělotě	бѣлоту bělotu	бѣлотахъ bělotaxŭ
Vocative	бѣлото běloto	бѣлотѣ bělotě	бѣлотꙑ běloty

Descendants

• Russian: белота (belota)