abdikace

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]

Etymology

[edit]

Borrowed from Latin abdicātiō (renunciation), from abdicō.

Pronunciation

[edit]

Noun

[edit]

abdikace f

  1. abdication (the act of abdicating; the renunciation of a high office, dignity, or trust, by its holder)
    Synonyms: demise, rezignace

Declension

[edit]
[edit]

Further reading

[edit]
  • abdikace in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • abdikace in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • abdikace in Internetová jazyková příručka