chtíč

Czech

Etymology

From chtít +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈxciːt͡ʃ]
• Hyphenation: chtíč

Noun

chtíč m inan

1. lust

Declension

Declension of chtíč (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	chtíč	chtíče
genitive	chtíče	chtíčů
dative	chtíči	chtíčům
accusative	chtíč	chtíče
vocative	chtíči	chtíče
locative	chtíči	chtíčích
instrumental	chtíčem	chtíči

Further reading

• chtíč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• chtíč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• chtíč in Internetová jazyková příručka