debř

See also: Debř

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech debř, from Proto-Slavic *dьbrь, from Proto-Indo-European *dʰewbʰ- (“deep”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɛpr̝̊]

Noun

debř f

1. (obsolete) valley
   • For quotations using this term, see Citations:debř.

Declension

Declension of debř (i-stem feminine // soft zero-ending feminine)

	singular	plural
nominative	debř	debři, debře
genitive	debři, debře	debří
dative	debři	debřem, debřím
accusative	debř	debři, debře
vocative	debři	debři, debře
locative	debři	debřech, debřích
instrumental	debří	debřmi, debřemi

Further reading

• debř in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• debř in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dьbrь, from Proto-Indo-European *dʰewbʰ- (“deep”).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdɛbr̝/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdɛbr̝̊/

Noun

debř f

1. valley

Declension

Declension of debř (i-stem mixed-reducible)

	singular	dual	plural
nominative	debř	debři, dbři	debři, dbři
genitive	debři, dbři	debřú, dbřú	debří, dbří
dative	debři, dbři	debřma	debřem, dbřem
accusative	debř	debři, dbři	debři, dbři
vocative	debři, dbři	debři, dbři	debři, dbři
locative	debři, dbři	debřú, dbřú	debřech, dbřech
instrumental	debřú, dbřú	debřma	debřmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: debř
• Knaanic: דוור (devr)

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “debř”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění