dovolení

Czech

Etymology

From dovolit +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdovolɛɲiː]

Noun

dovolení n

1. verbal noun of dovolit
2. permission

   S dovolením! ― Excuse me! (for example: asking someone to move)

Declension

Declension of dovolení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	dovolení	dovolení
genitive	dovolení	dovolení
dative	dovolení	dovolením
accusative	dovolení	dovolení
vocative	dovolení	dovolení
locative	dovolení	dovoleních
instrumental	dovolením	dovoleními

Further reading

• dovolení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dovolení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dovolení in Internetová jazyková příručka