milovník

Czech

Etymology

From milovat (“to love”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɪlovɲiːk]
• Rhymes: -ovɲiːk
• Hyphenation: mi‧lov‧ník

Noun

milovník m anim (feminine milovnice, related adjective milovnický, diminutive milovníček)

1. lover (a person who loves something)

   Synonyms: ctitel, obdivovatel, nadšenec, příznivec

2. (drama) lover (the character of a lover or an actor for such roles)

Declension

Declension of milovník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	milovník	milovníci
genitive	milovníka	milovníků
dative	milovníkovi, milovníku	milovníkům
accusative	milovníka	milovníky
vocative	milovníku	milovníci
locative	milovníkovi, milovníku	milovnících
instrumental	milovníkem	milovníky

Related terms

• milenec
• milost
• milovat
• milý

 

Further reading

• milovník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• milovník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• milovník in Internetová jazyková příručka