rozsoudit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]rozsoudit pf (imperfective rozsuzovat)
- to adjudicate
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | rozsoudit, rozsouditi | Active adjective | rozsoudivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozsouzení | Passive adjective | rozsouzený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozsoudím | rozsoudíme | — | rozsuďme |
| 2nd person | rozsoudíš | rozsoudíte | rozsuď | rozsuďte |
| 3rd person | rozsoudí | rozsoudí | — | — |
| The verb rozsoudit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozsoudil | rozsoudili | rozsouzen | rozsouzeni |
| masculine inanimate | rozsoudily | rozsouzeny | ||
| feminine | rozsoudila | rozsouzena | ||
| neuter | rozsoudilo | rozsoudila | rozsouzeno | rozsouzena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozsoudiv |
| feminine + neuter singular | — | rozsoudivši |
| plural | — | rozsoudivše |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- rozsouditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozsouditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozsoudit in Internetová jazyková příručka