spouštěč

Czech

Etymology

From spouštět +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspou̯ʃcɛt͡ʃ]

Noun

spouštěč m inan

1. trigger (event that initiates others, or incites a response)

   I jediné pivo může na alkoholika působit jako spouštěč a odstartovat několikatýdenní flám. ― Even a single beer can act as a trigger for an alcohol addict and start off a binge lasting weeks.

Declension

Declension of spouštěč (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	spouštěč	spouštěče
genitive	spouštěče	spouštěčů
dative	spouštěči	spouštěčům
accusative	spouštěč	spouštěče
vocative	spouštěči	spouštěče
locative	spouštěči	spouštěčích
instrumental	spouštěčem	spouštěči

Related terms

• spouštět
• spoušť
• spustit

 

Further reading

• spouštěč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• spouštěč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• spouštěč in Internetová jazyková příručka