tlumočník

Czech

Etymology

From tlumočit (“to interpret”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtlumot͡ʃɲiːk]
• Hyphenation: tlu‧moč‧ník

Noun

tlumočník m anim (feminine tlumočnice)

1. interpreter (oral translator)

Declension

Declension of tlumočník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	tlumočník	tlumočníci
genitive	tlumočníka	tlumočníků
dative	tlumočníkovi, tlumočníku	tlumočníkům
accusative	tlumočníka	tlumočníky
vocative	tlumočníku	tlumočníci
locative	tlumočníkovi, tlumočníku	tlumočnících
instrumental	tlumočníkem	tlumočníky

Derived terms

• tlumočnický
• tlumočnictví

 

See also

• (archaic) překladač
• překladatel m

 

Further reading

• tlumočník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• tlumočník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• tlumočník in Internetová jazyková příručka