ctít

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech čstíti, from Proto-Slavic *čьstiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡sciːt]

Verb

ctít impf (perfective poctít)

1. (transitive) to honor (to show respect)
2. (transitive) to honor (to conform to)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ctít, ctíti	Active adjective	ctící
Verbal noun	ctění	Passive adjective	ctěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ctím	ctíme	—	ctěme
2nd person	ctíš	ctíte	cti	ctěte
3rd person	ctí	ctí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ctít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ctil	ctili	ctěn	ctěni
masculine inanimate		ctily		ctěny
feminine	ctila		ctěna
neuter	ctilo	ctila	ctěno	ctěna

Transgressives	present	past
masculine singular	ctě	—
feminine + neuter singular	ctíc	—
plural	ctíce	—

Derived terms

• ctěný m
• ctnost f
• uctít
• úcta f
• znectít
• zneuctít

 

Further reading

• ctíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ctíti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ctít in Internetová jazyková příručka